Daniel Deyl

Deylí Telegraf

TÝDEN.CZ

15. 10. 2018
Rubrika: O jídle a pití

Jídelní fašismus

Autor: Daniel Deyl

08.08.2008 06:09

V posledních letech komunistické vlády v Československu se vyprávěl prostinký vtip: "Já bych toho Reagana strašně rád nakopal do prdele!" "Proč, prosím tě?" "Protože buď bych já musel být tam, nebo on tady." Sešel se rok s rokem a to, co kdysi vypadalo tak absurdně, je doma: exekutivní složky správy veřejných věcí v Los Angeles (největším městě Reaganovy Kalifornie) a Českě republiky se chovají velmi podobně. Vybraly si k tomu mimořádně absurdní prostor. Obě trpí pocitem, že vědí nejlépe, co se má jíst a co ne; co víc, jsou ochotny to prosazovat silou.

Ronald Reagan byl v době svého prezidentování (1981-1989) pro většinu Čechoslováků symbolem svobody. A nejen pro ně; byl konzervativcem v novodobém slova smyslu, což zhruba znamená, že individuální svoboda rozhodování - nejen ta ryze politická, nýbrž především ta každodenní - seděla pořádně vysoko na žebříčku hodnot, jež veřejně hájil i doma. Nominálně konzervativní je i česká vláda pod vedením ODS. Místní exekutiva v Los Angeles si naopak říká liberální, což, jak výraz sám napovídá, by se svobodou také mohlo mít co společného.

Skutečně, v lecčems se obě exekutivy na dálku shodnou. Naneštěstí jejich shoda spočívá právě v tom, že považují svobodné lidské rozhodování za škodlivé, jakkoli to zní na první poslech absurdně. A nejde o to, zda se smí píchat si do žil heroin či nikoli; není řeč o tom, jestli se komu povolí prodávat malé děti na prostituci. Jedná se o to, jestli si vy a já dáme či nedáme kus masa, jakého masa, jak upraveného a jak servírovaného.

Losangeleští radní v červenci rozhodli, že v centru města přestanou udělovat licence pro restaurace rychlého občerstvení, pěkně česky pro fast foody. McDonald's, Burger King, Wendy's, KFC, Roy Rogers a jaký ještě řetězec si vzpomenete, si v oné oblasti můžou ponechat stávající podniky, ale nové otevírat (prozatím na rok) nemohou.

Mocipáni tak rozhodli, aby dosáhli "rozšíření nabídky potravin". Jak že se stane, že se nabídka rozšíří zákazem nabídky? Inu, podle radních je fastfoodů v centru L.A. už dost a dost a tamní lidé jsou kvůli tomu tlustí. Je tedy třeba, aby tam bylo k dostání víc zeleniny, kukuřičných klíčků, hrachových lusků a takových věcí. Zázvorem za štíhlejší populaci, račte rozumět.

Ne že by v Americe či jinde byla nouze o idiotská opatření, ale tohle je cosi nového. Zaprvé, zákaz implikuje, že fastfood škodlivá věc, a víme, jak Američané - a Kaliforňané především - vycházejí se škodlivými věcmi: za chvíli je zakážou úplně. Zadruhé, centrum L.A. obývají z devětadevadesáti procent chudší lidé, drtivou většinou černoši; omezení se de facto rovná rasové a sociální segregaci. Bohatý bílý člověk smí mít McDonald's za rohem, chudý černý nikoli. Židům a psům, pavoukům a Vizigótům vstup zakázán. Principy obou typů uvažování se pohybují po stejných kolejích, bez ohledu na to, že v L.A. nikdo neposílá nikoho do koncentráku. Zatím, chtělo by se dodat.

Ještě zábavnější je, jak mocipáni definovali fastfood. Vy a já takový podnik poznáme od drogerie nebo od pětihvězdičkové restaurace poměrně snadno, poněvadž to zkrátka dá rozum. Když však chcete něco zakázat, musíte to taky pokud možno přesně definovat. Ti ubožáci se tedy vytasili s následující formulací: licenci až na další nedostane "žádný podnik, jenž podává jídlo ke konzumaci ve vlastních prostorách či mimo ně a jenž splňuje následující charakteristiky: omezený jídelní lístek, jídla připravovaná s předstihem nebo připravovaná či ohřívaná narychlo, v němž si nelze objednávat u stolu a jenž podává jídlo v obalech na jedno použití".

To mě tedy podržte. Nneí jasné, zda podnik musí splňovat všechny uvedené charakteristiky nebo jen některé z nich. Je to ale skoro jedno: když si vezmete jednu po druhé, uvidíte, že je jedna idiotštější než druhá. 1) Podává jídlo ke kenzumaci ve vlastních prostorách či mimo ně. Inu, to jsou všechny restaurace; od toho jsou to restaurace, koneckonců. Kromě toho jídlo dostanete i leckde jinde, například v obchodech s všemožnými potravinami, jež si radní tolik oblíbili.

2) Omezený jídelní lístek? Existuje něco jako neomezený jídelní lístek, snad? Jak málo omezený musí takový lístek být, aby se kvalifikoval? Méně omezený než člověk, který to vymyslel? To je, s prominutím, téměř každý. 3) Jídla připravovaná buď s předstihem, nebo narychlo. A jak se tedy mají jídla připravovat žádoucím způsobem, když je špatně připravit je předem (good-bye, hotovky) a ZÁROVEŇ je špatně připravit je narychlo (so long, minutky)?

4) Neobjednává se u stolu. OK; a co podniky typu Jarmark (Steak and Salad, tuším), kde se u stalo neservíruje, ale jídlo je zdravé až běda? A naopak: restaurace, kde si objednáte hamburger s hranolkami u číšníka, je v pořádku? Bože, odpusť jim, neb nevědí, co činí (a to je to hezčí vysvětlení). 5) A co obaly na jedno použití? Snad každá restaurace v U.S. of A. vám jídlo na požádání zabalí s sebou; ještě jsem neviděl jedinou, která by používala jiné obaly než právě na jedno použití.

Poletíme zpět, přes New York a Frankfurt, Stuttgart či Curych hezky do Ruzyně. Vezmeme do ruky noviny, abychom se z toho zámořského kulinářského blázince zotavili. A co vidíme, v Chebu vaří Číňani psy. To se prosím nesmí, protože, považme, pes není na seznamu "potravinářských zvířat". Skutečně, nekecám, v této zemi, v jedenadvacátémn století, existuje kdesi na nějakém ministerstvu seznam zvířat, které smím zdlábnout (či za účelem zdlábnutí prodat svému bližnímu), aniž bych přestoupil zákon.

Jestliže Číňan - nebo kdokoli jiný, když jsme u toho - prodává psí kung-pao jako vepřové, má být odsouzen za podvod. Pokud je před zabitím nechává viset polostažené za nohu, má být odsouzen za týrání zvířat. Ale proč by, u všech čtyřnohých, nesměl psy vařit legálně? V čem přesně spočívá rozdíl mezi uvařeným psem a uvařenou krávou? Že pejsek se nepapá, snad? A co koníček, nebo takový roztomilý králíček?

Kromě toho zjistila jakási příslušná inspekce, která dbá na komerční nežrání psů a koček (dobré povolání to musí být, nemyslíte?), že chebští Číňani nebo Vietnamci psy neservírují. Kolik peněz musí někoho stát, než se něco takového (ne)zjistí? Milion? Tři? Padesát? Psí kýtu inspektorovi do kapsy?

Tady se obávám, že z toho plyne dvojí poučení. Zaprvé, nejdisidentštější jídlo na světě je párek v rohlíku naležato, poniváč je to jednak fast food a jednak hot dog. Zadruhé, je docela jedno, jestli máte vládu liberální jako v Los Angeles, nebo konzervativní jako v Česku. Tak či onak si bude osobovat víc a víc moci a bude vám (a co hůř, taky mně) strkat nos do postele, do peněženky a teď už i do talíře.

Demokracie zaručuje, že nám nebude vládnuto lépe, než si zasloužíme, říkal G. B. Shaw. To tedy musíme být pěkná cháska; a ani toho chudáka pana Reagana už nakopat nemůžeme.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.79

Diskuze

Daniel Deyl

Daniel Deyl
Oblíbenost autora: 8.3

O autorovi

Narodil se v roce 1965, tedy v roce, kdy zemřel sir Winston Churchill, sovětští vědci oficiálně prokoukli šarlatána Trofima Lysenka a Bob Dylan se naučil hrát na elektrickou kytaru. Studoval řadu vysokých škol od FFUK po BIBS, vždy se zhruba stejným výsledkem. Několik let se věnoval obracení hamburgerů ve Spojených státech; v polovině 90. let USA opustil a do zámoří se vrátila prosperita. Od té doby stál u zániku několika více či méně masových sdělovacích prostředků (Bohemia Daily Standard, Svobodné slovo, ČTI, Mobilserver, Nedělní svět) a pomohl potopit reklamní agenturu AG7. Kromě toho působil v Lidových novinách a samozřejmě v Týdnu.

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

Daniel Deyl