Daniel Deyl

Deylí Telegraf

TÝDEN.CZ

19. 4. 2018
Rubrika: O jídle a pití

Muž versus žena versus cukr

Autor: Daniel Deyl

11.12.2008 23:50

OMLUVA: V PÁTEK SE ZDE NEDOPATŘENÍM OBJEVIL TEXT, JENŽ SEM NEPATŘIL.

Jak se může snadno stát, že mistr fyzikální logiky je krátký na kteroukoli babičku.

Aby bylo jasno, Deylí Telegraf není mistrem fyzikální - ani žádné jiné, když jsme u toho - logiky. V podstatě je pravda, že máloco ve mně vyvolá tolik podezření jako právě logika, s pochopitelnou výjimkou fyziky. Patřím k tomu typu lidí, kterému se uleví, když se dočtou moudré přísloví o tom, že "logika je nůž o dvou ostřích - řízne toho, kdo jej drží příliš pevně".

Tolik budiž řečeno, že jednou z mála bytostí, na kteruo si v logickém sporu troufnu, je moje manželka. Pro dokreslení zreprodukuji co nejvěrněji dialog z nedávné minulosti, z horkého letního dne, kdy se manželka, dvě ratolesti a Telegraf vařili v autobuse směrem na karlovarské koupaliště (a spolu s nimi asi tři tisícovky spoluhňupů; nevěřili byste, kolik otrapů, budižkničemů, darmožroutů a obejdů se právě v takový den vejde do jinak poloprázdného autobusu).

Telegraf: "Proč ten (KONFISKOVÁNO Z MRAVNOSTNÍCH DŮVODŮ) řidič neotevře ten střešní větrák tak, aby vzduch nasával, a ne odsával (rozumějte tak, že by zvedl jeho přední část, nikoli obráceně, jak tomu bylo)?!"

Manželka: "Protože až pojede zpátky, tak se to zase srovná."

KONEC PŘESTÁVKY URČENÉ PRO MASÁŽ ZNAVENÉ BRÁNICE

Několika přísně logickými argumenty jsme si nakonec vysvětlili, že i během své cesty zpátky jede autobus čumákem dopředu (jakkoli jinak jede z pohledu našeho směřování vlastně dozadu) a že tudíž to nemůže být... a tak dále, dokážete si to představit sami.

Kromě toho je manželka o třicet kilo lehčí, takže - zkrátka, v diskusi s ní si obvykle mám sklon věřit. Tento text budiž důkazem, jaká je to strašlivá chyba.

Došel nám kostkový cukr. V běžné společnosti to není vyloženě tragédie; ovšem běžná společnost taky nepošle pro cukr vašeho telegrafistu. Záhy uvidíte, že běžná společnost dobře činí.

To nemehlo cukrovarnické neumí napsat na dotyčnou krabici, jak že velké ty kostky uvnitř jsou. (Nebo to může být i tím, že jsem si s sebou nevzal brýle na čtení; taky koneckonců si do tržnice nechodím číst, že ano.) To z definice zjistíte, až když cukr otevřete doma.

Já jsem zjistil, že jsou o polovinu menší než obvykle bývají. Ne že bych byl takový staromilec, že bych tvrdil - ke svinutcově poťouchlé radosti - něco o tom, jak za mých mladých let byl cukr větší než dnes. Buď v cukrovarech proběhl palácový převrat a moci se tam chopilo křídlo jedenapůlcentimetristů, kteří vyštípali staré struktury-trojcentimetristy, nebo jsem možná sáhl po špatné krabici, suď Bůh.

I řekl jsem si, že ponesu hrdě svoji malou kostičku; že si prostě dám dvě namísto jedné, když už jednou jsou ty nové mrňavé - alespoň od pohledu - právě poloviční oproti těm správným starým. A v tu chvíli na mne osud upletl bič:

Manželka: "Nasyp tu cukřenku plnější, když jsou ty kostky menší."

Telegraf: "Počkej, přece...?"

M: "No že si jich budeme dávat víc, když jsou menší."

T: "Ale právě poniváč jsou menší, vejde se jich tam o tolik víc, o kolik jsou menší, ne...?"

M: "Ale jsou menší!"

T: (v předtuše opakování autobusového debatního principu se nerozvážně pustil do argumentace typicky mužského, rádoby chladně logického typu: věnoval jsem několik poznámek vztahu sladivosti a hmotnosti cukru; pronesl jsem stručné pojednání o tom, jak je vyšší četnost mezer mezi malými kostkami cukru vynahrazena menším objemem oněch mezer; dovolil jsem si štiplavou poznámku o tom, že menší jsou kostky, zatímco cukřenka je, zaplať za to Bůh, pořád stejně velká; že zkrátka žádných dalších zvláštních opatření není třeba; a nakonec jsem něco sarkasticky prohodil o policajtovi, který si pizzu nechá rozřezat na šest kousků, poněvadž dvanáct by nesněd'').

M: "Ale ty kostky jsou menší!"

T: (mezi zuby s přivřenýma očima a naběhlou žilou na čele): "UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! A co má bejt? Kilo cukru snad není kilo cukru, i kdyby to celé byla jedna jediná obří kostka, nebo kdyby jich tam bylo mamrdilion mrňavoučkejch?"

Manželka si povzdechla a dosypala cukřenku. Telegraf odešel do pokoje s pocitem draze vykoupeného logického vítězství. Jak může hergot někdo...

A pak se to stalo. Kdesi jsem dával tu historku k lepšímu; a kdosi najednou promluvil, už ani nevím kdo, takovým tím lehce zamyšleným tónem, jako když vám někdo ukáže fotografii z první třídy a vy si úplně matně vzpomínáte, kdo že by mohl být ta copatá princezna vedle vás.

"Víš, ono je to taková babičkovská pravda. Když jsou menší kostky, děti si jich berou víc (než kolik vydá na ekvivalentní množství cukru, v tomto případě dvojnásobek, pozn. tel.). Takže ten cukr zmizí dřív, když jsou menší kostky." Málem jsem dostal psotník.

Nemám ponětí, jestli právě tenhle efekt měla manželka na mysli nebo ne. (Upřímně, vsadil bych boty, že ne.) Ale to je jedno. Ona ani netuší, proč má pravdu, a ani to vědět nemusí. To já musím mít všechno pěkně zdůvodněné; protože, zkrátka, že ano, logika platí, a přece by nešlo, aby najednou neplatila.

Jenom si v té sebestředné logické lázni nevšimnu, jak se chovají moje dětičky, syčáci jedni vychytralí. Asi se rád vrátím k přísloví o noži se dvěma ostřími, pokud to ještě jde. A někdy, až mě nikdo neuvidí, se půjdu podívat na koupaliště. Musím vidět, jak to doopravdy vypadá, když jede autobus zpátky.

 

 

 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.67

Diskuze

Daniel Deyl

Daniel Deyl
Oblíbenost autora: 8.3

O autorovi

Narodil se v roce 1965, tedy v roce, kdy zemřel sir Winston Churchill, sovětští vědci oficiálně prokoukli šarlatána Trofima Lysenka a Bob Dylan se naučil hrát na elektrickou kytaru. Studoval řadu vysokých škol od FFUK po BIBS, vždy se zhruba stejným výsledkem. Několik let se věnoval obracení hamburgerů ve Spojených státech; v polovině 90. let USA opustil a do zámoří se vrátila prosperita. Od té doby stál u zániku několika více či méně masových sdělovacích prostředků (Bohemia Daily Standard, Svobodné slovo, ČTI, Mobilserver, Nedělní svět) a pomohl potopit reklamní agenturu AG7. Kromě toho působil v Lidových novinách a samozřejmě v Týdnu.

Kalendář

<<   duben 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30      

Daniel Deyl