Daniel Deyl

Deylí Telegraf

TÝDEN.CZ

19. 4. 2018
Rubrika: O zvířatech

Petr Hájek NEPOCHÁZÍ z opice

Autor: Daniel Deyl

15.05.2009 00:07

Seznam nepřátel Václava Klause je dlouhý. Jsou mezi nimi idé, kteří říkají, že tají ledovce; Václav Havel; falešné džínové bundy; novináři; prázný a falešný topol a ještě leckdo další. Nejnověji se k nim přiřadil i sir Charles Darwin. Nedávno nechal Klaus přednést během semináře na téma evoluce ve svém Centru pro ekonomiku a politiku Petra Hájka, zástupce šéfa své hradní kanceláře, zaťatou protidarwinovskou filipiku. Je to jeden z nejzajímavějších textů, které jsem kdy četl.

Aby bylo jasno, telegraf si nemyslí, že kreacionismus je mravně závadný nebo intelektuálně pokleslý názor. Sporný jistě, ale od toho se diskutuje. Potud OK. Jde však o způsob, jímž Hájek argumentuje. A věřte mi, to jste fakt nežrali. Ve srovnání s jeho traktátem je slavný Jakešův Červený Hrádek text logický bezmála sokratovsky. Podíváme se tomu na zoubek popořádku. Hájek je vytučněn, telegraf ne.

Nevím, jak vy, ale já z opice nepocházím. Vím to tak jistě, jakože je živý Bůh nade mnou.

Už na začátku hodil PH filosofům rukavici do tváře. Je si jist tím, že on sám z opice nepochází, ovšem u svých bližních je ochoten připustit, že tomu tak je. Kde bere oporu pro dvourychlostnost lidské pokolení, není známo. V Bibli ne. Není dokonce ani jisté, jestli se pouze Hájek může pyšnit mimoopičím původem, nebo jestli je ta skupina širší. Je dokonce možné, že pouze Hájkovi posluchači z opic pocházejí, kdežto všichni ostatní lidé (tedy především ti, kteří mají stejný názor jako Hájek, můžeme se dohadovat) dostali z evoluce výjimku.

Říkám to jako premisu u vědomí tématu dnešního semináře, neboť si myslím, že je správné dát bez zastírání jasně najevo, jakým směrem můj diskusní příspěvek míří.

To je pravda. Radikální kreacionista skutečně potřebuje jistou dávku odhodlání vystoupit před publikem složené z biologů. Jestli má kromě odhodlání ještě něco dalšího, se dozvíme hned.

Pokládal jsem proto za užitečné podložit současně své tvrzení absolutním důkazem, který je ze své podstaty nevyvratitelný.

Všimněme si, co že je tím nevyvratitelným důkazem. Z řečeného vyplývá, že jím může být pouze skutečnost, že Hájek "to ví jistě". Nikoli nějaký vnější fakt, nýbrž právě a jedině Hájkova jistota je tím konečným argumentem. Tomu říkám pevnost přesvědčení o vlastní neomylnosti. Nejsem obzvlášť honěný ve věcech teologických, ale myslel jsem si, že v katolickém prostředí je neomylnost výsadou papežů. Možná je ten systém aktualizovaný a neomylní jsou ti, jimž to dovolí Václav Klaus. (A o katolické protředí určitě jde; Martin Luther a Jan Hus jsou zjevní levičáci a husité jsou neziskovou organizací, znáte to).

Jsem si při tom vědom, že navzdory tomu s mým závěrem někteří nebudou souhlasit a pokusí se možná proti němu argumentovat důkazy nekonečně slabší síly. Před nějakými dvěma sty lety by se nic takového nestalo.

PŘEKLAD: Přestože jsem řekl, že pravdu mám já a ne vy, dovolujete si myslet si něco jiného. Neslýchané.

Pokusím se vysvětlit, že právě v tom spatřuji velkou část problému současného lidského bloudění, ne-li přímo jeho deskripci.

Je deskripcí "problému současného lidského bloudění" (to mi ho vyndej, Petře) samotný fakt diskuse, nebo snad to, že před 200 lety by se k ní podle Hájka nikdo neodhodlal? Autor nás nechává v mučivých temnotách.

Dnešní seminář Centra pro ekonomiku a politiku inspiroval fakt, že uplynulo dvě stě roků od narození významného vědce a současně sto padesát let od vydání jeho základního díla, kterým, jak se mnozí domnívají, byl změněn svět. Karel Marx by dodal - poté, co čas oponou trhl. --- Nezmiňuji kontroverzního sociálního vizionáře v této souvislosti náhodou. Hnutí, která svým dílem oba vědci a reformátoři přivedli na svět - darwinismus a marxismus - mají totiž mnoho společného.

Kdo by byl řekl, že darwinismus je hnutí, že? Ještěže máme tento Hájek. Ale budiž. Cože pak mají díla Darwina a Marxe společného? Obě mluví o tom, že věci nejsou neměnné, že se vyvíjejí. To mají společné například s organickou chemií, kapitálovým trhem, ročními obdobími, průmyslem lehkým i těžkým, indickou obranou v šachu; to jsou všechno věci, jejichž vzájemná souvislost je jinak, řekněme, sporá. Mají společné rigidně fundamentalistického výkladu Písma svatého. Svět zkrátka zešílel a Hájek je ten poslední chytrej.

Nejen dobou ve které tato údajně pokroková hnutí vznikla, ale především filosofickou a společenskou bází na které se dodnes pohybují i cílem, který sledují. V neposlední řadě pak rovněž metodami, kterými své radikální ideologie ve společnosti prosazují, či přesněji řečeno již prosadili, a nyní je v bojových formacích brání, ve snaze udržet v našem civilizačním okruhu ničivé paradigma, na jehož vzniku se zásadně podílely.

Jistě. Všichni známe gulagy, jež ve jménu evoluce plní Darwinovi pohůnci věrnými služebníky Božími. Něco takového by naopak církvi svaté na mysl nikdy nepřišlo.

Nikoli náhodou v něm pramenily totalitní režimy dvacátého století, zvláště pak ten sovětský, jehož místní verzi mnohým z nás bylo dáno čtyři desetiletí nedobrovolně sdílet.

Proto taky té ideologické bázi (tyvole!) říkáme marx-darwinimus.

Navzdory jeho zhroucení však ideový fundament nezmizel. Je tu s námi a jeho jedovatý pramen napájí nová, respektive do moderních karosérií metamorfovaná hnutí poháněná původním motorem.

Tady někde došla marjánka a Hájek sáhl po LSD. Sovětský svaz, země Mičurina a Lysenka, sice padl, ale Darwin podle přežívá. Kykyryký. A viděli jste někdy, jak se cokoli metamorfuje (možná by stačilo "promění se") v karosérii, moderní či jinou?

I ten je ovšem modernizovaný a vylepšený, doplněný o různé sofistikované pomůcky, především o mediální turbodmychadlo, jehož mystifikační síla, umocněná technologickými možnostmi, jsou nejdůležitější zbraní dnešních evolucionistických revolucionářů. Ti již obsadili řídící centra prakticky všech hlavních společenských a přírodovědných oborů, od ekonomie přes medicínu až k ekologii či klimatologii, abych jmenoval alespoň ty momentálně z nejpopulárnějších.

Ne tak dávno se říkalo, že všechno ovládli židi. Taky nekřesťané, koneckonců. A že ekonomie a medicína jsou "momentálně nejpopulárnější" vědní obory? Hippokrates? Adam Smith? Mimochodem, dobrá věta: "(...) mystifikační síla (...) jsou nejdůležitější zbraní (...)." Zde je skutečný důkaz: Hájek z žádné opice pocházet fakt nemůže.

Jejich nejnovějším politickým hitem je rappový popěvek "Yes, we can!", ve skutečnosti nic jiného, než nová karoserie již poněkud výběhové série náklaďáku "Ó zazni písni vznešená, o práci, která vrozená, příčinou lidstva jest!"

Nebo "nevím o nikom, kdo by se dostal na vrchol, aniž by těžce pracoval. To je ten recept", kterýžto kacířský výrok jsme slýchávali z úst slavné marxistky Margaret Thatcherové

V Písni práce, hymně sociálních dobrodruhů, je ještě zjevné - Óda na radost je přesně ze stejného ideového kadlubu - co je v hymnách současných euroamerických sociálních revolucionářů cudně zakryto: V jejich pozadí vlaje prapor takzvaného vědeckého darwinismu, jako symbol počátku dlouhé cesty do tmy, v níž dnes naše civilizace stále bezmocněji tápe.

To teda. Inu, dáme se do toho. Óda na radost v překladu Pavla Eisnera (dost možná dalšího darwinistického spiklence):

Radosti, ty jiskro boží,

dcero, již nám ráj dal sám!

Srdce vzňaté žárem touží,

nebeský tvůj krásy chrám.

Kouzlo tvé teď opět víže,

co kdy čas tak dělil rád,

zástup lidstva sbratřen blíže

cítí van tvých křídel vát.

Komu štěstí v žití přálo,

v příteli že štít svůj máš,

komu věrnou ženu dalo,

mísit pojď se v jásot náš!

Sám byť jenom jednu duši

svojí na tom světě zval!

V díle tom kdo nezdar tuší,

od nás ber se s pláčem dál!

Radost každá bytost sáti,

přírodo, chce z ňader tvých;

zlý a dobrý chce se bráti

v jejích stopách růžových.

Révy žár nám, pocel smavý,

na smrt věrný přítel dán;

vášně plam dán červu žhavý,

světlý cherub dlí, kde Pán.

Dál, jak jeho slunci roje

nebes modrou nádherou,

spějte, bratří, drahou svou

směle, jak by rek šel v boje.

V náruč spějte, milióny!

Zlíbat svět kéž dáno nám!

Bratři! Hvězd kde žárný stan,

dobrý Otec zří z mlh clony.

Dlíte v prachu, milióny?

V bázni tvůrce tuší svět?

Pátrej, hvězd kde bezpočet!

V záři ční tam božské trůny.

Hergot, hergot. Vášně plam dán červu žhavý, světlý cherub dlí, kde Pán," Prudce
evolučně-marxistická záležitost, chápu.

Nebohý Charles Darwin s tím vším má pochopitelně jen velmi málo společného.

Tak to je mi bordel. Jak může strůjce evoluční teorie (jež je jaksi původcem všeho současného bloudění lidstva, jak již jsme měli tu čest dovědět se) mít jen velmi málo společného s evoluční teorií, ví jen Hájek sám. Nebo je to ještě jinak. Dozvíme se.

Otec zakladatel novověkého evolucionismu...
Narozdíl od starověkého evolucionismu, jenž bujel v takových typicky nazlátlých trsech kousek na jih od Kartága, nejspíš.

... nemohl ani v nejtemnějším snu tušit, že právě jeho jméno - především jeho jméno - bude jako znak a symbol levičáckými darwinisty využito a zneužito...
Já nevím, tady asi začal důstojnému pánovi krutý dojezd. Říct "levičácký darwinista" je totéž jako "levičácký dvounohý člověk". Ne všichni lidé mají dvě nohy a ne všichni lidé jsou příznivci teorie evoluce. Drtivá většina lidí ovšem a) dvě nohy má a b) evoluci považuje za nejpravděpodobnější a dosud nejlépe popsaný způsob vysvětlení chodu života na Zemi (ač ne docela jeho původu). Jsou mezi nimi dirigenti, černoši, slávisté, polygloti, daltonisté, lukostřelci - a levičáci. NOACO?

...a stane se akademickým kladivem proti křesťanské civilizaci, jíž marxisté komplementárně přiloží na krk svůj zahnutý nůž - srp.
Toto není demagogie. To je echt lež. Darwin dobře věděl, že jeho teorie je ve vážném rozporu s doslovnou intepretací bible. Měl s tím velký problém, ne že netušil. Kecy o kladivu jsou - no, kecy o kladivu.

Darwin a darwinismus jsou dvě zcela odlišné kategorie, které nespojuje vůbec nic, kromě podobného zvuku, který při vyslovování těchto slov vydáváme. Jsou stejně tak protikladné jako pojmy evoluce a revoluce, stejně mystifikačně zaměňované a znejasňované, až jedno může nahradit druhé, respektive se stát vzájemně synonymem.
Panehájku, už nepij. Jasně - Darwin je takový anglický pán, darwinismus je termín označující různé myšlenkové směry (neodarwinismus, nervodarwinismus, sociální darwinismus, univerzální darwinismus) vycházející z Darwinovy teorie evoluce. (Nic jako "vědecký darwinismus", což Hájek zmiňuje jinde, neexistuje. Všecky ty zmíněné směry mají ambici být vědecké.) Jak spolu Darwin a následovníci jeho teorie nemají nic společného? A jak jsou ta slova vzájemně protikladné a zároveň se proměňují v synonyma? Kousla Hájka tarantule? Tančí šíleně?

Darwin byl úctyhodný pozorovatel přírody, vědec, který ve vší početnosti (sic!) podlehl, jak se stalo mnohým před ním i po něm, iluzi Objevu. Jeho doba v tehdy moderním mechanistickém antropocentrickém pohledu na svět právě opět nosila pod srdcem vyvíjející se plod nikterak nového paradigmatu Všemocného Člověka.
Tohle je filosofický vrchol celého traktátu a zároveň přemet smrti. Hájek si nejčastěji bere do úst křesťanskou víru, marxismus a teorii evoluce. Jak si to celé stojí? Promiňte nyní trochu základní školy.

1) Bible říká, že Bůh nejprve lidi stvořil stejně jako všecko ostatní, pak se na ně naštval a nakonec mezi ně z lásky poslal svého syna, aby se stal jedním z nich. Ne nosorožcem, sasankou, leguánem, hlívou ústřičnou nebo stalaktitem, nýbrž člověkem. Máš to, pane zástupce?

2) Darwin tvrdí, že si není přesně jist, jak život vznikl, ale že se vyvíjí od jednoddušších forem ke složitějším. Jedním z produktů tohoto vývoje je - vedle hovnivála, koky a vačice opossum - člověk.

3) Marxismus pohrdá představou existence čehokoli mimo hmotu a uznává Darwina. Narozdíl od něho však razí představu, že lidi (rozuměj marxisti) jsou už tak chytří, že vědí, jak věci fungují, a jsou schopni přirozený výběr zastoupit vlastním rozhodováním. Odtud Trofim Lysenko, kazašská pšenice, Mičurin a spousta dalších idiocií.

A teď mi řekněte, který z těch výkladů existence je nejméně antropocentrický, tedy nejméně počítá s výjimečným postavením člověka. Jestli vám taky přijde, že teorie evoluce může v téhle disciplíně s ostatními dvěma soupeřit, nerozumím vám o nic víc než Hájkovi. (A to není mnoho, přiznávám.)

Nicméně omámen vědeckou pýchou, projevující se pravidelně riskantním hryzáním do pozemského obrazu Jablka poznání, se jako mnozí před ním a po něm domníval, že sestrojil dílčí Teorii Všeho.
S prominutím, jedním z působivých bodů Galileovy obhajoby je dnes slavný výrok "Necítím se být vázán představou, že týž Bůh, jenž nás obdařil rozumem, myšlením a intelektem, chtěl, abychom je nepoužívali." Nevíme jistě, zda Všemohoucí obdařil řečenými schopnostmi - nebo čímkoli jiným kromě neotřesitelné jistoty ohledně platnosti vlastního názoru - i pana Hájka. Jeho pojednání nám k takovém soudu naneštěstí neposkytuje jednoznačné vodítko. (Tedy vy a já víme, že poskytuje, ale to nebudeme takhle říkat.) A člověk nechce být rejpal, ale jak vypadá DÍLČÍ TEORIE VŠEHO? Jako Teorie Tak Trochu Něčeho?

Nikoli darwinismus. Ten dodnes slepě a hluše opakuje četné nesmysly a exaktními důkazy překonané evolucionistické mantry, jako nedotknutelná tabu.
No prosím. Tak najednou je exaktní důkaz dobrý? Kruciš. Jakpak se takový důkez sežene, když ne, s prominutím vědecky? Studiem bible?

A pak je ještě nekolik stránek takových, řekněme, hájkovin. Z nějakého perverzního důvodu si pan zástupce vybral k zakončení své filipiky rekvizitu z nejpradvěpodobnějších: americký film Kdo seje vítr o proslulém opičím procesu:

Je to film o době, kdy ještě v Americe nebylo protizákonné učit o původu člověka Stvořitelským aktem Božím.
Pan Hájek neříká pravdu. Ve Spojených státech není nezákonné "učit o původu člověka Stvořitelským Aktem Božím". Pouze v některých státech na obou pobřežích to nevyučují státní školy (stejně jako nevyučují leccos dalšího). To není totéž a pan Hájek to bud ví a lže, nebo neví a - a - no, to víte.

Dnes, po krátkém intermezzu, způsobeném sice slabým, ale aspoň vůbec nějakým odporem prezidenta George W. Bushe, probíhají v obamovských Spojených státech již opět naplno velmi nefilmové procesy, které naopak vyučování jiné než darwinistické evoluční teorie ve veřejných školách pod trestem zakazují.
Ani zde nemá pan zástupce pravdu. Například spory o učební osnovy v konzervativním Kansasu se vedou nepřetržitě, odfurt, řeklo by se. Je pravda, že nejnovější krecionistický impuls přišel v roce 2004, tedy za Bushovy administrativy. Bylo to ovšem proto, že tehdy si Kansasané zvolili silně konzervativní školskou radu, která o takových věcech rozhoduje$; s Bushem to nemělo společného nic kromě časové shody.

I v kolébce moderní demokracie (ne, pan Hájek nemyslí Velkou Británii, jak by si člověk mohl myslet) jsou darwinisté již tak silní, že umějí mohou a smějí prosadit, aby se děti o původu člověka v Bohu - třeba jen jako přípustné možnosti - vůbec ve škole nesměly dovědět. Yes, we can! De javu (sic!) z mého vlastního dětství v komunistickém Československu.
Ano, bolševik náboženství nepřál. Jestli si pan Hájek myslí, že situace stran otevřenosti režimu vůči křesťanské víře v Connecticutu (třeba) v roce 2009 a v ČSSR v roce 1975 mají mnoho společného, inu - řekněme, že se vystavuje riziku, že si to na něho lidi budou pamatovat.

V Opičím procesu učitel prohraje, i když fakticky zvítězí. (...) A tak zatímco darwinisté slaví vítězství, které se stane trampolínou jejich budoucího tažení za ovládnutím lidské duše, Spenser Tracy, (sic!) se naposledy vrátí do opuštěné soudní síně. Je tu ticho, které ostře kontrastuje s vřavou venku.
Na soudcovském stole leží dvě knihy, o které se tady několik týdnů dramaticky a vášnivě bojovalo. Bible a Darwin. Soudce uchopí Bibli a odchází. Po několika krocích se však zastaví, vrátí se, vezme Darwina, položí si ho symbolicky na svou Bibli, a teprve potom s oběma knihami definitivně odejde ze scény. Ze scény mizejícího světa, v němž svobodný člověk, aniž by se vystavil v lepším případě jen nebezpečí dehonestujícího posměchu, ještě mohl s jistotou srdce prohlásit: Nevím, jak vy, ale já z opice nepocházím. Jakože je nade mnou živý Bůh.
O žádný antropocentrismus se tady nejedná, nemyslete si.

S prominutím, Spencer Tracy (jenž ve filmu nehraje soudce, nýbrž Henryho Drummonda, obhájce provinilého učitele Betrama Catese - to jen na ukázku kreacionistické úcty k faktům) si skutečně po skončení procesu odnáší obě knihy najednou. Je to několik dnů poté, co musel onen hluboce věřící tolerantní soud přesvědčit, aby mu povolil vedle transparentu "Čtěte bibli!" vyvěsit taky nápis "Čtěte Darwina!".

------------

Budiž. Podle skromného telegrafního názoru sepsal pan Hájek neuvěřitelný blábol. Ne proto, že nevěří teorii evoluce. Třeba nevěří ani Newtonovi, Archimédovi, Kopernikovi a jiným kazisvětům, co já vím. To je jeho věc, koneckconců.

Nejde o to, že Hájek věří v Boha, pročež si z něj můžu dělat nehoráznou prču, protože mu nevěřím (Hájkovi, ne Bohu). Taky jsou mi nepříjemní lidi, kteří mají po vědecku vše jasno. "Posmrtný život? Jaký posmrtný život? Zakuklíte se a je konec," napsal Karel Čapek ve dvou řádcích to, na co já potřebuju deset stran. Líbí se mi, když ultravědec jako Einstein povídá, že víra bez vědy by byla chromá a věda bez víry slepá. Ale skutečnost, že můj názor nelze bezezbytku dokázat, mne ještě neopravňuje k plácání pitomostí. Pana Hájka taky ne.

Styl Hájkovy argumentace však vzbuzuje jiné pochybnosti. Kdyby ten člověk skutečně přemýšlel tak, jak napsal tohle, stěží by si byl schopen denně uvázat kravatu, aby mohl chodit do své noblesní práce. Napsal bláznivý text, ačkoli sám blázen není (berme to jako hypotézu, když ne jako teorii). Čtenáře proto nemůže netrápit otázka, proč to udělal. Cui bono? Co může přimět normálně myslícího člověka, aby si dělal takovou ostudu? Možných vysvětlení je několik. Věnujme se jim odpovědněji než pan Hájek Darwinovi.

1) VLASTNÍ POPUD.

Je známo, že pan Hájek obvykle nedělá nic, co mu neposvětí Václav Klaus. Proto taky pracuje, kde pracuje, že ano (Hájek, ne Klaus). Dvojnásob to patrně platí, když Hájek mluví v Klausově CEP (nota bene když celý seminář Klaus sám uvádí).

Je možné, že Hájek dal za takových okolností průchod vlastnímu žhnoucímu přesvědčení, aby to konečně evolucionistům vytmavil. (Dosud o jeho religiózním žáru nebylo nic známo, ale co na tom.) Pokud by však udělal něco, co by Václavovi K. nešlo pod nos, byl by pan Hájek již dnes šéfem bezejmenné vlivové agentury ve Frýdku-Místku.
Pravděpodobnost: 1%.

2) POPUD KLAUSŮV.

2a) Provokace.
Řekněte o Václavu Klausovi cokoli, ale neupřete mu, že s ním je legrace. Klidně si dokážu představit, že řekl Hájkovi večer před seminářem "chtělo by to něco kontroverzního, pravicového". I šel Petr Hájek a zapojil Google. (Ne moc.)
Pravděpodobnost: 5%.

(Kde je Václav Klaus demagogem, je demagogem zručným a přesvědčivým. Hájkův text se ani jedním pochlubit nemůže.)

2b) Odvrácení pozornosti.
Je představitelné, že Václav Klaus potřeboval, aby média věnovala energii absurditě z pera pana zástupce a nechala na pokoji cosi důležitého, co měl Klaus za lubem. Co by to mohlo být, suď Bůh (sorry, Petře). Cosi s Fischerovou vládou? Výlet prezidentské limnuzíny na Vysočinu? Speciál ze staré Ruzyně do Moskvy? Schůzka s prima pohledným mladým chlapcem? Návštěva kliniky ve Švýcarsku? Rád bych to věděl, ale nevím. -- Nic z toho by však nevysvětlovalo diletantskou úroveň Hájkova textu.

2c) Signál.
Václav Klaus prodělává znatelný posun v prioritách. Ze spiritu agens protržních změn z počátku 90. let se stal nejhalasnější (de facto jediný) advokát Moskvy v Evropské unii. Konzervativec stylu Margaret Thatcherové se poznenáhlu proměňujr v pravoslavného patriarchu. Je možné, že zadal svému podřízenému úkol sepsat záměrně kontroverzní kreacionistický traktát, aby se distancoval od celého Západu? Mohl reálisticky předpokládat, že seminární příspěvek jeho nohsleda udělá v jeho publiku takové vlny?

Těžko říct. Hájek svůj příspěvek nicméně přednesl 22. dubna - a neštěkl po něm pes, což je zhruba to, co si to zaslouží. Jedenáctého května, o necelé tři týdny později, se "události" chopil server iDNES. Proč, proboha živého (ano, toho, jenž bdí nad Hájkem)? Proč? I to bych rád věděl, a nevím.

 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.22

Diskuze

Daniel Deyl

Daniel Deyl
Oblíbenost autora: 8.3

O autorovi

Narodil se v roce 1965, tedy v roce, kdy zemřel sir Winston Churchill, sovětští vědci oficiálně prokoukli šarlatána Trofima Lysenka a Bob Dylan se naučil hrát na elektrickou kytaru. Studoval řadu vysokých škol od FFUK po BIBS, vždy se zhruba stejným výsledkem. Několik let se věnoval obracení hamburgerů ve Spojených státech; v polovině 90. let USA opustil a do zámoří se vrátila prosperita. Od té doby stál u zániku několika více či méně masových sdělovacích prostředků (Bohemia Daily Standard, Svobodné slovo, ČTI, Mobilserver, Nedělní svět) a pomohl potopit reklamní agenturu AG7. Kromě toho působil v Lidových novinách a samozřejmě v Týdnu.

Kalendář

<<   duben 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30      

Daniel Deyl