Daniel Deyl

Deylí Telegraf

TÝDEN.CZ

15. 10. 2018
Rubrika: O strojích

Mezi Eichmannem a fotbalem

Autor: Daniel Deyl

10.10.2009 02:41

Dobrý den, díky za ohlasy na text o dědictví Herr Eichmanna a příjemný tón. Nevím, obvykle, když sepíšu něco takhle divného, tak se lidi se mnou tolik nepářou a rovnou řeknou, že jsem kretén, o Rossu Hedvíčkovi nemluvě. (Většinou mají pravdu, ale to jim cpát nebudu.)

Rád bych odpověděl především Elvisovi a debovi, páč zaprvé z jejich příspěvků vzniká debata, která mě echt zajímá; zadruhé na mě byli milí, i když se mnou více či méně nesouhlasí, což tady není zdaleka vždycky zvykem; a zatřetí jsem zcela ješitně rád, že mám takové čtenáře, a chci jejich pozornost oplatit pozorností vlastní, nemaje mnoho jiného co nabídnout.

Začnu omluvou. Poniváč jsem to psal v ranních hodinách, myslelo mi to ještě méně než jindy a pomotal jsem argumentaci. Řekl jsem, co jsem říct chtěl, ale nedořekl jsem k tomu, proč že to povídám - přesně tak, jak mi to zcela právem vytkl Elvis. Vznikly tím mezery, které ke kritice zrovna vybízejí, jen co je pravda.

Deb a Elvis jsou, pokud jsem četl správně, zhruba zajedno v tom, že Eichmann na místě revizora Dopravních podniků nebo, řekněme, celníka, by nebyl nebezpečný, nýbrž jen otravný. Že náš společný mravní odsudek jeho konání (hergot, se omlouvám za tyhle hochnóbl formulace, ale snažím se protentokrát mluvit přesně, tak se nezlobte) staví především na míře zla, jež Eichmann tak vydatně pomohl páchat. Kdyby s touž psychologickou výbavou přistupoval k práci méně zhoubné, bylo by to OK.

Naopak ti lidé, jichž jsem si všímal jako nositelů relativně nevinně vyhlížejících symptomů zhoubné eichmannózy (ředitel školy zakazující náušnice a ultraarogantní televizní zřízenec) by na Eichmannově místě tu nemravnost rozpoznali a včas by se zarazili. Nositelem výjimečného zla tedy není samo Eichmann a jeho myšlení, nýbrž právě uplatnění takového myšlení v extrémní situaci masového vraždění lidí; v situacích neextrémních ten negativní náboj slábne, až je redukován na onu zmíněnou otravnost. Příšerný je Eichmann, ostatní na jeho místě by byli lepší. (Snad jsem to nějak nezkreslil.)

To je složité. Shodneme se, že Eichmann a jeho bezmravnost jsou dnes symboly výjimečného zla. Já si však nemyslím, že ona výjimečnost pramení z Eichmannových skutků či z "pouhé" absence mravního dilematu, která nás dnes tak šokuje. Podle mne pramení prostě z toho, že obojí bylo dobře popsáno a vešlo v obecnou známost. Je rozdíl slyšet "chlapík XX nařídil deportaci židů do koncentračních táborů" z anonymní zprávy a "jen jsem plnil rozkazy" z úst člověka, který to skutečně dělal.

Jenže pouze Eichmann - jediný špičkový nacista s přímou holocaustní jurisdikcí - byl na to téma vyslechnut pořádně, s rozmyslem a časovým odstupem; jedině jeho odpovědi byly řádně zaznamenány a zveřejněny. Toto není v nejmenším Eichmanova obhajoba; pouze uvádění kontextu, jenž má desetiletími sklon solarizovat do černobílých, nezpochybnitelných kontur.

Teď mluvím po přečtení Goldhagenovy knihy Hitlerovi ochotní vrazi a po rozhovorech s mnoha Němci, jejichž dědečci a babičky, samí zlatí lidé, sloužili u Wehrmacht, SS, SA, byli různě aktivními členy NSDAP a tak dále. Myslím, že to lze brát jako fakt: na vyvražďování židů se aktivně, ochotně a s různým stupněm vědomí rozsahu věci podíleli ne jednotlivci nebo desítky lidí, ale desetitisíce a statisíce (jakkoli samozřejmě ne všichni Němci, ne všichni členové NSDAP nebo dokonce všichni vojáci Wehrmacht). Jeden podpisem vypravujícím vlak, druhý sekerou, třetí udáváním. Každý podle svých možností... inu, ten princip známe.

Každý z těch deseti- či statisíců nejaktivnějších nacistů byl onoho výjimečného zla schopen. Adolf Eichmann, jakkoli nám to zní neuvěřitelně, NEBYL výjimečný. To je ta skutečná hrůza - že nebyl výjimkou, nýbrž jednal normě, jež byla v Německu za nacistické vlády obecně přijímaná.

To je další trabl: jsou tedy Němci ve srovnání s jinými lidmi ze srovnatelných poměrů jaksi krutější a krvežíznivější? Mají v sobě více kapacity pro zlo než Francouzi, Maďaři nebo Lotyši? Myslím (ačkoli to nevím a snad ani vědět nemůžu), že tak to není. Když už je řeč o antisemitismu, zřeba zrovna Poláci, Rusové a Američané nebyli ve třicátých letech o mnoho pozadu. A Češi? Slavný citát z 28. října 1918 "lidičky, mne nebijte, já nejsem žid, já jsem Karel Hašler," mně osobně docela stačí.

Tím chci říct, že pokud nebyl Eichmann výjimečný v nacistickém Německu a Němci nejsou výjimeční mezi zbytkem západní civilizace, těžko se ubráním závěru, že kapacita pro zlo - připustíme-li takový pracovní termín - je lidská vlastnost podstatně méně proměnlivá, než bychom si z relativního teplíčka roku 2009 rádi přiznali. Z toho soudím, že mezi námi chodí zhruba stejný počet lidí trpících latentní kapacitou pro zlo jako v Německu před sedmi, sedmdesáti nebo stosedmdesáti lety. A že jen šťastnou shodou okolností žijeme v době, která té chorobě nedává akutní podobu (pokud jí není třeba muzikál složený z hitů Michala Davida, což je tak řekněme na hraně). A proto je pro mne každý takový malý ajchmánek víc než otravný: je nebezpečný, ne že není.

Bob Dylan povídá, že v každém z nás je kousek Lee Harveyho Oswalda. Doufám, že tím má na mysli totéž, co já teď. Ale třeba si jenom blbě fandím. Především jsem tohle měl říct už rovnou v těch původních písmenkách, že ano. Ne že by s tím bylo nutno souhlasit, ale aspoň by bylo jasněji.

Elvis a deb kromě toho povídali další tři věci, které mi vrtají hlavou. Elvis klade čertovskou otázku, co že by bylo na nacismu tak blbého, nebýt holocaustu. Zkusím to takhle naschvál takhle od boku: to nejlepší slovo je zpupnost, kombinace strašlivé ambicióznosti se stejně hroznou ignorancí. My to víme všechno nejlíp, du Arschloch. Holocaust je hrůzné mravní selhání a je nejodpornější kapitolou nacismu - ale není pramenem odpornosti toho režimu, nýbrž jejím důsledkem.

Říkám zpupnost taky proto, že je společným jmenovatelem všeho, co o nacismu víme. "Musíte být vysocí, modroovlasí a plavoocí, a musíte mluvit a myslet německy. Zbytek lidí jsou zjebi." Tenhle kus slyší antropolog. "Pánové Daladiere a Chamberlaine, uznejte, to Československo, že ano; pak už od vás nic nebudu chtít. --- Pane Molotove, jasně, dohoda o neútočení. ---- Pane Franco, jestli byste takhle třeba Gibraltar...?" To slyší diplomat dbalý dobré pověsti.

"Nebude se kouřit"! slyším já. "Protože to škodí!"

"Půjdem na jih Ruska, ke Stalingradu, Moskvu vzal der Teufel," slyšeli němečtí generálové v roce 1942. "Jo, a Kréta je NUTNÁ!"

Po Římanech zbyla v Evropě latina a násobilka, po Mongolech v Rusku styl mocenské strategie, o Britech v Indii koleje a volby, po Napoleonovi v Evropě školy. (Občas, já vím.) Každé přemrštěné vůdcovské ego vedené megaideou po sobě cosi zanechalo. Nacisti dokázali zkompromitovat swastiku a genetiku; zařídit, aby Německo nemělo půl století žádný hlas v zahraniční politice, a pomoci sestrojit židovský stát. Ještě by k tomu přibyl knírek, nebýt Tondy Panenky. Zná někdo lepší definici neúspěchu?

A prosím, o většině těchhle věcí se rozhodovalo dříve, než bylo obecně známo, jak holocaust vyadal (nemluvě o tom,jak vypadat měl). Nevím, je toho málo na odsudek? To celé povídám takhle kostrbatě, abych řekl, že si myslím, že ohyzdnost duchovní předchází ohyzdnosti fyzicky uskutečněné. Ale třeba kecám; zajímalo by mě, co si o tom myslíte, Elvisi.

Další dvě věci, které s předchozím trablem volně souvisejí, patří debovi. Zaprvé, byla řeč o zákazu náušnic, jejž považuju za idiotský. Deb říká, že bych asi neprotestoval proti "některým jiným zákonům" (jež mají za cíl chránit moji růžovou dcerunku). Bylo by prima vědět, které zákony má deb na mysli. Asi bych některé uvítal a jiné ne; takhle se mi blbě argumetuje.

Deb říká, že zákaz náušnic je logickým vyústěním situace, kdy rodiče chtějí škole dělat problémy kvůli ušnímu zranění dcerky při tělocviku. (Nevím, jestli jsem to blbě napsal, nebo deb blbě četl - tohle jsem myslím zmiňoval.) Moje jasná chyba je v tom, že jsem o pár řádek později nechal plavat smysl téhož: že totiž například bezpečností posedlí rodiče skutečně vytvoří situaci, v níž zákaz náušnic (samo o sobě prkotina, jistě) bude logický. Nezlobte se na mě, ale vinit náušnici z natrženého ucha vyžaduje přesně stejnou mentální investici jako vinit žida z nedostatku pracovních příležitostí. Jednoduché řešení složitého trablu. Recept na neštěstí.

Deb však zároveň říká, že by bylo prima, kdyby "nekuřáci nekouřili na veřejnosti", protože tím ohrožují zdraví zbytku lidstva. Tady jsem na rozpacích. Stejně dobře by bylo možno říct, že by bylo fajn, kdyby řidiči nejezdili v autech, protože tím ohrožují zdraví zbytku lidstva. To už ale zní divně, že? Proč přesně?

Píšu tenhle text v karlovarském baru-diskotéce Zigzag. Hraje tu cosi zvíci milionu decibelů. Říkají tomu muzika, podle mne omylem nebo ze škodolibosti. Nebaví mě to. Asi bych měl mít právo jim to zakázat, ne? Co když půjdu na diskotéku a budu chtít neslyšet žádné takové zvuky? Co kdybych požadoval zkrátka ticho, bar nebar? Mám na ticho právo?

Pokud vám taková argumentace připadá idiotská, máte trochu pravdu. Je to zhruba to, o co se opírají zákazy kouření v barech (když už deb uvedl takový příklad).

A to pro dnešek tak akorát stačí. Příště se pokusím napsat o Filipu Sklenářovi, který mi - na rozdíl od Elvise a deba - krapet hnul žlučí. Ale to může být můj problém, takže dobrou noc.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.11

Diskuze

Daniel Deyl

Daniel Deyl
Oblíbenost autora: 8.3

O autorovi

Narodil se v roce 1965, tedy v roce, kdy zemřel sir Winston Churchill, sovětští vědci oficiálně prokoukli šarlatána Trofima Lysenka a Bob Dylan se naučil hrát na elektrickou kytaru. Studoval řadu vysokých škol od FFUK po BIBS, vždy se zhruba stejným výsledkem. Několik let se věnoval obracení hamburgerů ve Spojených státech; v polovině 90. let USA opustil a do zámoří se vrátila prosperita. Od té doby stál u zániku několika více či méně masových sdělovacích prostředků (Bohemia Daily Standard, Svobodné slovo, ČTI, Mobilserver, Nedělní svět) a pomohl potopit reklamní agenturu AG7. Kromě toho působil v Lidových novinách a samozřejmě v Týdnu.

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

Daniel Deyl