Eichmann, díl třetí
17.10.2009 03:15
Dobrý den Elvisi, díky za důkladný komentář. Je vážně radost debatovat a nemuset se do krve hádat, jako kdyby jedno bez druhého nešlo.
Myslím, že v názoru, co je Eichmann a proč, spolu trochu nesouhlasíme a trochu se vzájemně míjíme. Jestli to nevadí, vezmu to popořádku. (Můj oblíbený The Economist má úžasný Style Guide, příručku pro neumětely, aby se při psaní vyvarovali těch nejhorších idiocií. Jednou z vět, které se mi vracejí, je "clarity of writing usually follows clarity of thought". Nemaje jasných myšlenek, budu s držet Vašeho komentáře, jakkoli je to neelegantní. Je hergot pozdě a jasné myšlenky - no, zkrátka mi prosím tenhle prohřešek promiňte.)
"Nelze zpochybnit, že existovala a existuje spousta darebáků, ať už nácků, bolševiků nebo jiné verbeže, ochotných vraždit pro pocit moci, pro radost, pro osobní obohacení, z čiré nenávisti. Nacismus se přesto vymykal. Ani ne tak rozsahem holocaustu -- obětí turecké genocidy Arménů nebo řádění Rudých Khmerů bylo srovnatelně mnoho, Stalinovy čistky nebo období Velkého skoku byly snad ještě horší. Ale na holocaustu zaráží jeden specifický rys -- dokonalá organizace, až strojový přístup k věci, odosobnění."
Naprosto souhlasím stran faktů, ale možná je interpretuju trošičku jinak. (Vážně jsem napsal, že interpretuju fakta? To je teda echt pozdě.) Podle mne každý z těch genocidářů postupoval, jak je mu blízké. Turci se zápalem, Kambodžané s vidlemi, Rusové s kýblem vodky a v chaosu, kdežto Němci pěkně organizovaně. Kdybyste srovnal jiné činnosti v těch zemích, třeba prodej základních potravin, myslím, že jejich provedení by se lišilo podobně. Podle mě tedy holocaust od těch ostatních svinstev odlišuje především to, že se ho dopustila společnost tak kulturně vyspělá.
Z toho plyne to, co říkám o zpupnosti jako hlavním nositeli toho zla. Máte úplně pravdu, že třeba Rusové vraždili a věděli, že je to hrůza - od namol ožralých lotyšských střelců z Jekatěrinburgu až po Stalinův sedmatřicátý rok. Nacisti si naopak právě byli zpropadeně jistí tím, že konají dobrou věc, možná někdy trochu špinavou a nepraktickou - smrdí to a vůbec -, ale na ja, někdo to holt udělat musí. To je v jistém smyslu novum. (Mne nejvíc dráždí právě ta jistota, ta pýcha osvícenství dotaženého ad absurdum; řekl bych, že Lenin i Hitler měli přesvíceno. Ale to už není tak důležité.)
Ať už tak či tak, shodneme se, že nacismus ve smyslu módu páchání zla zaujímá mezi idiotskými režimy místo obzvlášť pěkné a Eichmann je, jak píšete, "tváří téhle masové vraždy". Víme tedy, že nacismus je výjimečný - ale jak víme, že Eichmann je výjimečný v rámci nacismu?
Ta kniha od Arendtové, kterou jste četl, podle mne musí být Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla; je výtečná. Psala ji původně pro New Yorker jako zpravodajství z Eichmannova procesu. Už jsem to říkal, ale myslím, že Eichmannovo myšlení známe díky tomu procesu a Arendtové podstatně lépe než myšlení Heydrichovo, Keitelovo, Goebbelsovo (jeho deníky jsou zjevně psané pro publikaci, takže jsou v tomhle smyslu cenné jen částečně) nebo koneckonců Hitlerovo, alespoň z pozdějších dob.
A já jsem přesvědčen, že typičtí Němci s přímým podílem na holocaustu byli daleko častěji případy podobné "obyčejným" masovým vrahům (od Kaganoviče po Pol Pota), píšete dál.
Třeba jsem jenom špatně četl, ale jaký máte k tomuhle optimismu důvod? Doporučuju toho Goldhagena, jak jsem o něm psal. Samozřejmě, i on je jenom člověk se svým názorem, skutečnost nemusí být taková, jak ji popisuje - že totiž spousta Němců uvažovala právě jako Eichmann. Co napsala Arendtová o Eichmannovi, napsal Goldhagen o spoustě dalších, jen bezejmenných. Těžko říct; sám nevím, ale připadlo mi to realistické, jakkoli to nechci coby důkaz svého tvrzení přeceňovat.
Když totiž stopujete, jak Eichmann k tomu svému stavu bezmráví došel, už to nezní tak úplně jako z Marsu: mluví především o loajalitě, vojenské cti. Vezměte si, jak silný to musel být motiv v tak mohutně militaristickém národě, jako byli tehdejší Němci. Neuvažovat o rozkazech je v takové hodnotové hierarchii (fuj, sorry) přímo ctnost, ne nic sporného nebo dokonce mravně závadného. Koneckonců, třeba ve francouzské Cizinecké legii je to rovnou to první, co si každý musí osvojit.
Musí tedy Eichmann být tak výjimečný? Bohužel máme oba málo co nabídnout k podpoře toho, co tvrdíme: já jenom Goldhagena, Vy jste přesvědčen, že obyčejní Němci byli "normálnější" masoví vrazi než Eichmann.
Bohužel máme oba k dispozici strašně malý vzorek. Je to, jako bychom přišli, řekněme, na magistrát města XY, prolezlý korupcí až běda. Vzali bychom jednoho úředníka z odboru Z a pečlivě bychom jej vyslechli. Zjistili bychom, že úplatky sjednává tak a tak, tudy a tudy pak inkasuje, tím a tím odvede očekávanou službu. Mohli bychom si poté myslet, že je buď výjimečný, nebo že to tak prostě chodí; ale ani jednu z verzí bychom nemohli spolehlivě prokázat. Máme k dispozici jen hypotézy; já se tu svoji snažil obhájit pomocí těch indicií výše.
Já tomu říkám efekt mikroskop. Vezměte si, kolik škody to nadělalo v případě atentátu na JFK. Warrenova komise vyslechla tisíc lidí, kteří s tím měli nebo mohli mít co společného, a našla tisíc nesrovnalostí, z nichž mnoho je nevysvětleno dodnes, přes nespornou důkladnost vyšetřování.
Já si myslím, že je to obráceně, že totiž ty nesrovnalosti vznikají KVŮLI té důkladnosti. Strašlivě silný reflektor posvítil do neméně silného mikroskopu vyšetřování prezidentovy vraždy. Konání toho zhruba tisíce lidí tak bylo prozkoumáno vteřinu po vteřině tak, jak nikdo z nich netušil, že kdy prozkoumáno bude. Jak to tak bývá, každý má co skrývat: jeden zahýbal manželce, druhý zaspal kvůli kocovině, třetí šmelil, čtvrtý zapomněl vyplnit formulář - zkrátka normální pracovní den, najednou však nazíraný optikou výjimečné události.
Stejně tak náš Adolf E., myslím si. Reflektory a mikroskopy se zaměřily na jednu součást strašlivého mechanismu a odhalily věci nám nepochopitelné, aniž by nám přiblížily zbytek. Právě ona nepochopitelnost věci nás může přivádět k názoru, že takhle to přece nechodí, že ten člověk je extra zrůda. Já mám obavu, že věc je prozaičtější - a nebezpečnější.
To je jedna půlka věci, k té druhé, kde argumentujete dál a výtečně, se dostanu někdy po neděli. Chtěl jsem to původně sepsat najednou, ale teď už na to nevidím, a zároveň jsem Váš komentář nechtěl nechat bez odpovědi, tak proto odpovídám neúplně. Ještě jednou díky, přeju hezký víkend.
Vytisknout
Poslat
