Text Rosse Hedvicka pod drobnohledem
31.10.2009 01:16
Daleko užitečnější a racionálnější by bylo se na tenhle text vybodnout. Ale když napíšu do blogu, že jsem sparťan, a v odpověď se dočtu, že jsem idiot, protože všichni slávisti jsou idioti, tak - no, zkrátka, nedá mi to. Asi jsem fakt tak ješitný, nebo co. Pokusím se nicméně některým tvrzení v textu pana Hedvicka oponovat co nejvěcněji; třeba k něčemu dojdu.
Takže tedy. Před několika měsíci jsem sepsal písmenka, v nichž jsem si po každém druhém odstavci kladl řečnickou otázku "co by na to řekl Ross Hedvicek?" Pan Hedvicek nelenil a napsal, že by se mnou jistě mluvil "laskavým tónem", protože to má ve zvyku. Prima. Sešel se den se dnem a můžeme toto tvrzení pana Hedvicka prohnat několika fakty, jež se nám mezitím v kyberprostoru nashromáždila.
Před týdnem či dvěma jsem napsal, že mi není jasné, proč se v USA tak dobře daří argumentu, že regulovat prodej a používání zbraní podobně jako prodej a používání automobilu by se rovnalo zákazu nošení zbraní (vycházeje ze snadno ověřitelného faktu, že prodeji a používání automobilů se v USA daří dobře).
Pan Hedvicek, jenž sám u svých blogových příspěvků diskusi netoleruje, mi napsal: "Pane Deyle, nemam poneti kdo a co je pan Capek, ale co se tyka Ameriky, tak to jste tak mile 'ztracen v pustine'. Mne strasne fascinuje, jak cesky novinar s kvalifikaci psani o prubehu ceskeho narodniho sportu 'prohazovani chciple karakulske ovce kruhem pri jizde na koni' se snazi psat o tom jako funguje Amerika nebo dokonce americka mysl.
Nevím, odkud vzal pan Hedvicek představu, že a) českým národním sportem je afghánské buzkaši, b) já jsem vybaven jakoukoli kvalifikací o tom sportu něco psát. Možná je však řeč jen o fotbale. Pokud jsem tedy porozuměl správně, pana Hedvicka "fascinuje" skutečnost, že někoho zajímá to, co se děje ve Spojených státech, a zároveň fotbal. Zájem o USA a zájem o fotbal jsou tedy - nebo by měly být - vzájemně exkluzivní. To nabízí znepokojivé otázky. Je takový jev dán exkluzivní povahou USA či fotbalu? Nebo pana Hedvicka prostě fascinuje, že se někdo zajímá o dvě věci najednou? Konstituuje jakousi mravní újmu fakt, že tak někdo činí? Inu což, půjdeme dál.
A to vy jste na to jeste dobre - zadne vylozene kokotiny jste zatim nenapsal - jako treba vas kolega Kovanda (to je uplna recka tragedie = jen sednout si a plakat). Piste prosim vas o psech nebo tak neco... bude to mile ke cteni.
No prosím. Takže já jsem sice nenapsal nic, co by pan Hedvicek považoval za vyloženou kokotinu (nevím, jestli mne to těší), nicméně mne nabádá, abych psal o psech. Přiznám se, že nejsem s to vysledovat kauzální řetězec spojující obě tvrzení. Jinak je docela dobře možné, že by si pan Hedvicek rád přečetl něco o psech, ale proč s tím proboha chodí za mnou? Jedem dál.
Mysl ceska zacina fungovat jako americka uz brzo - hned tak po prvnich dvaceti peti letech. A hlavni filosoficky rozdil je v tom, ze vsechno, co neni v USA zakazano je povoleno, kdezto v Cesku je zakazano vsechno co neni povoleno. A ty ceske kebule to maji uz davno geneticky zakodovane v tech jejich makovicich. Proto to Deyl nemuze nikdy obsahnout.
Fáblhaft. Nechme teď stranou onu záludnou otázku, jestli kebule může mít něco zakódováno v té své makovici. Všimněme si raději, že pan Hedvicek ví, jak funguje lidská mysl. Co víc, je dokonce schopen dešifrovat odlišnosti jejího fungování na různých místech planety. Ví taky, v rozporu s mainstreamem současné vědy, že ty rozdíly jsou způsobené geneticky. (To prosím je tentýž pan Hedvicek, jenž Čechům vytýká - podle mne správně - rasismus.)
To tvrzení má navíc revoluční charakter i po stránce technické. Například moji rodiče se oba narodili v době, kdy ještě Gottwald nevládl; na podstatnou genetickou změnu, jež se u mne projevuje, tedy musela stačit jediná generace. To je nejrychlejší takový úkaz v dějinách biologie, nepletu-li se. A ne dost na tom. Tato genetická změna je vratná, jako jediná svého druhu v živočišné říši. Stačí pětadvacet let v USA a vaše genetická výbava se jaksi za pochodu změní.
A teď teprve to začíná dostávat grády. Ta genetická změna (jejíž existence sama je vědecké novum) je nejen vratná (další šok), nýbrž ještě k tomu je vratná selektivně: jak jsme se dočetli, například já nemohu způsob fungování americké mysli "obsahnout" NIKDY. Pro mne žádné čtvrtstoletí, během něhož se běžná geneticky zdeformovaná česká mysl může vykoupit, neplatí. Jak to pan Hedvicek ví, to mi není jasné; ale když ví všechny ty ostatní věci, vlastně se ani nedivím.
Po tomhle společensko-vědeckém výletu jsem napsal včera večer písmenka, v nichž jsem třikrát - vždy jednou větou, na okraj věcí - zmínil pana Hedvicka. Ano, dělal jsem si z jeho tvrzení legraci, protože mi to přišlo na místě a navíc kratší a jednodušší než takovýhle nudný rozbor. V reakci na to se dnes na blogu objevil text pana Hedvicka, v němž se teď budu chtít krapet porýpat. Jedna moje pritelkyne, ktera rada cte blogy na Tydnu (koukám, že někomu se BH do přízně vetřít zkrátka musí) a dokonce i diskuse blabolicich anonymu ji pripadaji dulezite (naivni to osoba) uz v utery spravne predpovedela, ze v patek bude na blogu clanek od Deyla, kde se bude zminovat o mne. Deyl je pry naramny jesita, ktery pry nesnese, ze jsem mel tu drzost napsat do komentaru pod jeho posledni clanek a narusit tak trapnou nerozbornou a bratrskou kontinuitu jeho obvyklych pritakavacu, obdivovatelu a prdelolezcu.
A jsme doma. Není na místě, abych hodnotil, jestli jsem takový ješita čili nic; vezměme jako pracovní hypotézu, že třeba ano. Řekněme, že nesnesu narušení "trapnou nerozbornou a bratrskou kontinutitu obvyklých přitakávačů a prdelolezců". Zajímavé tu však jsou jiné věci. Zaprvé vidíme, že pan Hedvicek počkal s vulgaritou až do druhé věty; berme to jako svým způsobem úspěch. Zadruhé si povšimněme, že tvrzení pana Hedvicka a realita se rozkmotřily a jejich cesty se nenávratně rozdělily.
Každý, kdo kdy navštívil diskuse pod mými texty, ví, že tam někteří lidi s těmi písmenky souhlasí, jiní nesouhlasí, někteří jsou mimo mísu, někteří se chovají jako hulváti a ještě jiní jako pan Hedvicek. Zároveň je snadno doložitelné, že nejvíc prostoru věnuji právě diskusím s lidmi, kteří nesouhlasí. Zdá se tedy, že a) nic jako "kontinutita přitakávačů a prdelolezců" tam neexistuje, b) konfrontaci s nesouhlasnými názory vítám. Obojí je, zdá se, v příkrém rozporu s tvrzením pana Hedvicka.
Daniel Deyl se ve svem clanku trikrat teatralne taze, co si o tom mysli Ross Hedvicek. Co bych si o tom myslel - ze se naramne divim Deylove jesitnosti, malosti a intelektualni zapsklosti, ze je nucen se takto omyvat dusevnimi splasky z komentaru pod jeho clanky.
Byl bych velmi vděčný každému, kdo by mi vysvětlil, co znamená obrat "intelektualni zapsklost". Kromě toho je tady další rébus. Pan Hedvicek tvrdí, že moje ironická reakce na jeho předchozí příspěvky do diskuse pod mým textem je omývání "duševními splašky z komentářů". Jediné dva komentáře, o kterých byla v této souvislosti řeč, jsou ty, jež poskytl pan Hedvicek. Možná to má něco společného s genetikou, ale neumím si to vysvětlit jinak, než že pan Hedvicek považuje své vlastní komentáře za duševní splašky. Připadalo by mi to na jeho poměry jako nebývale přesná trefa, ale cosi mi říká, že on to nejspíš, filuta jeden, myslí jinak.
Byt sam sebe pasuje div ne za Anglicana, divim se prenaramne ze pri svem pobytu v USA vice nenasakl anglosaskou a americkou tolerantnosti a porad se jen prevaluje v ceske provincialnosti.
Tohle je podnětné i formálně. Povšimněme si první věty, jež říká: "Přestože Deyl dělá X, divím se, že neudělal Y." Běžná logika by velela myslet obráceně: právě proto, že Deyl dělá X, divím se že neudělal Y. Takhle to zní jako "přestože můj otec byl jen chudým nádeníkem, na studiích mne vydržovati nemohl".
Pak je tu obrat "pasovat se div ne za Anglicana". Celkem vzato, pětadvacet let v Americe možná upravuje genetiku správným směrem, ale češtině asi neprospívá. Nebo, jak říká páně Hedvickův - a můj - oblíbenec Jiří Voskovec: "Nikdo nemá právo zapomenout svůj rodný jazyk. Ledaže by jej nikdy neuměl:"
Kromě toho netuším, z čeho pan Hedvicek soudí, že sám sebe pasuji na cokoli. Tedy, mám Anglii a Angličany rád, ale jestli si někdo někdy povšiml nějakého pasování, ať mi dá vědět, nechám si to co nejrychleji vyoperovat.
A nakonec je tu ona "anglogaska a americka tolerance", jež mi zůstala i v USA nedostupná. Připomínám, že pořád je tu řeč o tom, že jsem si udělal legraci z tvrzení pana Hedvicka; podle něho je to projevem netolerance a "prevalovani v ceske provincialnosti".
To může znamenat dvě věci. Zaprvé, že projevem netolerance a české provinciálnosti je použití ironie per se. Takové tvrzení by však našlo jen omezenou oporu ve faktech, obávám se.
Pokud vím, ironie není věc přísně geograficky definovaná. Pokud by navíc pan Hedvicek upřel svou pozornost k historii ironie, věděl by o teorii, podle níž za prudký nárůst v jejím užití a přechodu do běžného jazyka ve 20. století vděčíme právě britským diplomatům v (bývalých) koloniích. V době rozkladu impéria potřebovali neurážet hostitelské země a zároveň komunikovat mezi sebou. Protože hostitelé nebyli na dvojznačnost jejich mluvy zvyklí, brali ji prima facie jako zdvořilou, zatímco Angličané v druhém plánu, slyšitelném pouze trénovaným britským uším, nadávali.
Příkladem takového jevu je třeba rozšíření fráze "up to a point", do jisté míry. Vezměme fiktivní dialog typu: "Myslíte, že je dobrý nápad sníst nepřítele z konkurenční politické strany?" "Well, up to a point." Netrénované ucho kanibalovo slyší "do jisté míry", tedy trochu ano, trochu ne. Ucho iniciovaného britského diplomata však slyšelo "je to úplný nesmysl". Dnes je ta fráze v angličtině zcela běžná právě ve smyslu zdvořilého, ale zjevného odmítnutí.
Zdá se tedy, že nelze úspěšně argumentovat, že použití ironie samo o sobě je projevem netolerance a provinciálnosti. Zbývá tedy možnost, že projevem téhož je prostý akt nesouhlasu s názory pana Hedvicka. To by bylo mimořádně pikantní; řeklo by se, že z takového postoje tolerance přímo sálá, ať už provinciální nebo kosmopolitní, zelená či červená, elastická, borůvková nebo korpuskulárně dualistická. Tak nevím.
Ale kde by k tomu i v Americe prisel - pohyboval se ve spatnem prostredi. Pri praci s flipovanim hamburgeru nasakne tak pachem prepaleneho oleje a ne intelektualni toleranci.
Co věta, to nový překvapivý zvrat. O několik odstavců výš zaznělo, že pětadvacet let v USA zkrátka změní fungování lidské mysli, bez dalších upřesnění a omezení. Najednou ovšem vidíme, že ne jen tak Amerika, nýbrž pouze to správné prostředí v Americe má onu zázračnou schopnost. Z toho by plynulo, že někteří Američané - ti, již vytváří "spatne prostredi" - se chovají zhruba jako Češi, kdežto blahodárně genotvorná je společnost jiná, přinejmenším však ta, v níž se pohybuje pan Hedvicek. (Je možné, že pan Hedvicek pozná, která společnost je ta správná, nebo je možné - a podle mne pravděpodobnější -, že to prostě určuje, asi jako Chuck Norris.)
Kromě toho je zábavné sledovat, jak skvěle je pan Hedvicek informován o tom, v jakém prostředí jsem se v USA pohyboval. Pokud vím, nemá o tom nejmenší ponětí, což mu ovšem nebrání ve vynášení příkrých soudů. Pozor, koncept svébytné intelektualni tolerance v akci.
Divim se rovnez, ze mu za to stoji tolik pochlebovat svemu ctenarstvu, ale malodusni autori asi davaji prednost malodusnemu citateli. Nektere ulisne pochvaly pod jeho clanky jsou tak trapne, ze clovek ma dojem, ze si to snad psal sam. Kdyby mne tolik a tak nestydate chvalili, urcite bych zacal mit sam o sobe pochynosti, zda neco nepisu spatne - ovsem Deylovi to asi vyhovuje!
No, nevím. Jsem rád, když se ke mně někdo chová slušně, ať už se mnou souhlasí nebo ne. Z lidí, kteří mi bezdůvodně spílají, si dělám legraci. Jestli to celé znamená pochlebování, prosím.
Další pasáž o panu Hedvickovi vypovídá mnohé. "Kdyby mne chvalili, urcite bych zacal mit sam o sobe pochynosti, zda neco nepisu spatne". Jo jo, máme to tu. Pan Hedvicek by začal mít pochybnosti, jestli něco nepíše špatně, kdyby se stalo to nebo ono - z toho plyne, že žádné takové pochybnosti nemá. Já jich mám vždycky mnoho, pročež mu - jako blogger bloggerovi - k té jistotě, k tomu pocitu neomylnosti, k tomu neotřesitelnému přesvědčení, že píše všecko dobře, gratuluji. Up to a point.
Ja sam jsem ale byl vzdy na ceskem internetu v pozici osameleho vlka na horizontu, pronasledovaneho smeckou desu a besu a gryndajicich vzteklych psu od blogu ke blogu (zagooglujte si), pochopitelne vzdy za pochvalneho mruceni oficialnich nomenklaturnich novinaru, od Culika a Neffa az po Deyla, takze mne Deylova adorace pripadne smesna.
Zaprvé: prima anglický novinář Rod Liddle (prostořeký až běda, když jsme iu toho) má zásadu "nepiš o nikom nic, co bys mu neřekl do očí". Předpokládám, že osobně by mi pan Hedvicek jen stěží řekl, že jsem "nomenklaturní novinář". Rozhodně by to neudělal dvakrát.
Ovšem předevšíim je okouzlující ta logika. Mně mají všichni rádi jako osinu v prdeli (celkem pochopitelně, při tomhle způsobu jednání, řeklo by se), takže mi přijde směšné, že někdo jiný se svým blogováním vychází jinak. Cvičení v intelektuální toleranci par excellence.
A kdyz uz jsem u toho kritizovani: I kdyz nikomu nedoporucuji, aby z tohoto blogu na protest proti mne odchazel a sam bych tu taky rad zustal (pokud mne Deyl nenecha pomstychtive vyhodit), tak i systemova organizace blogu Tydne mi pripada prinejmensim nedostatecna.
1) S prominutím, co má co kdo komu doporučovat, aby blog opouštěl nebo ne, nota bene kvůli panu Hedvickovi? Co je komu do toho?
2) Nevím, co vede pana Hedvicka k nápadu, že bych jej "nechal pomsytchtive vyhodit". Zaprvé to insinuuje, že pomstychtivost je vlastnost, jíž nejen disponuji, nýbrž jí také dávám průchod natolik, že je třeba se možností takové akce z mé strany zabývat. Může to být pravda, ale taky nemusí - a pan Hedvicek o tom nemá ani ždibíček informace.
Zadruhé nevím, jak bych mohl dosáhnout toho, aby pana Hedvicka vyhodili. Administrátora neznám a členem redakce již přes půldruhého roku nejsem, takže obava tohoto typu je lichá.
System autorovi neumoznuje kontrolu diskusi (jako treba na blog.cz a jinych serverech) a to pak nuti autory jako mne nebo profesorku Tydlitatovou zavirat diskuse i hodnoceni (ne ze by na tom zase tak zalezelo). Systemovy administrator ma jisteze jinou praci nez kontrolovat kazdeho polosileneho anonyma - prave proto by autorovi meli dat moznost likvidovat a blokovat ruzne nesvepravne Vrany, pripadne soudruhy z BIS. Ve stejnou chvili je blog designovan jako neustala propagace blogu redaktoru Tydne, jejich spolupracovniku a pribuznych (Deyl, Malek, Kovanda, atd.) a dava jim zcela nezaslouzeny naskok.
Inu, když se někomu blogování na tyden.cz nelíbí, není nejmenší důvod, aby je provozoval. Zadruhé, systém redakčních blogů, jenž "dává náskok" redaktorům, je všude v anglosaském světě dobře zaběhnutý, takže stížnost jistě nemůže být vedena proti dobré praxi. Co se myslí propagací příbuzných, už netuším vůbec, oč tu jde.
Pak to vypada, ze jakoby kazdy clanek pana Kovandy cetlo tisice ctenaru - byt ve skutecnosti jeho clanky jsou stezi ke cteni a pusobi bolest v ocich i dvanacterniku.
To je parádní kousek argumentace; přečetl jsem si ho pro jistotu dvakrát, a bůhvíproč se mi přitom dralo na mysl jméno Luďka Soboty a jeho komediální výkony ve stylu "já jsem tady hrdý kretén, kdo je víc?". Vypadá to, jako by každý článek pana Kovandy četlo tisíce čtenářů? Nevím přesně, ale možná to bude tím, že jeho články tisíce čtenářů čte, že ano. To nejlepší ale přichází až potom" "...byť ve skutečnosti jeho články jsou stěží ke čtení... Kykyrykýkýkýký! Vypadá to, že články mají vysokou čtenost, přestože ve skutečnosti jsou špatné, říká ta věta. Vypadá to, jako by tisíce lidí kupovaly desky Beatles, přestože ve skutečnosti je to muzika pod psa, dá se říct podle téhož klíče. Logika dostala na frak; možná je ve hře nějaký kosmopolitněgenetickotolerantní faktor, co já vím. (Kromě toho, že Lukášovy články jsou asi to nejlepší, co na celém blogu je, ale to je vedlejší.)
I presto ze je nutno uznat, ze mit zaujaty a neferovy setup na blogu je pravem majitele blogu, presto pokladam za novinarsky neeticke, ze by u toho meli tak spokojene mlaskat.
Kdo mlaská? Jak? Proč je to novinářsky neetické? Co je tady prosím za novinařinu, s výjimkou právě Lukáše Kovandy? A proč by to mělo být jinak? Neznám odpověď ani na jednu z těch otázek.
Takze - i kdyz Filipa Sklenare mam v oblibe uz dlouho at uz pise cokoliv a prav homosexualu jsem zastaval jiz v dobe, kdy maly Deyl si hral doma v uhlaku na hornika - presto se nehodlam sam prohlasovat za homosexuala jen proto, aby mne Daniel Deyl ci podobni "mlado-Cesi" vzali na milost a doprali mi byt jen v jejich ocich te tolerance se vyjadrovat k cemukoliv, tak jako toho dnes prekvapive a nahle dopravaji prave homosexualum.
To máme nějaké koplikované. Pan Hedvicek má v oblibě Filipa Sklenáře, jenž mne kritizoval za to, že jsem byl k homosexuálům nevstřícný (to už jsme myslím probrali jinde). Pan Hedvicek mne zase peskuje za to, že jsem k homosexuálům vstřícný, a ještě k tomu náhle. Tak nevím.
"...aby mne vzali na milost a doprali mi byt jen v jejich ocich te tolerance se vyjadrovat k cemukoliv..." Možná je ta věta česky, možná ne, těžko říct. Odkud ale bere pan Hedvicek tu představu, ze bych chtěl jeho svobodu projevu jakkoli omezovat, to nevím. Snad z toho, že když napíše něco, co považuji za blbost, dělám si z toho legraci? Předpokládám, že totéž právo na svobodu projevu mám i já, včetně ironizování pana Hedvicka.
(Anebo - mozna, ze bych mel! Driv ve vasi zemi cele generace lidi predstiraly (vasi rodice a mozna i vy sami), ze souhlasi s politikou strany a nebo ze jsou dokonce sami komuniste, jen aby meli dovoleno uverejnit v Kravskych rozhledech nejaky usmoleny clanek, ziskat titul, kandidaturu nebo devizovy prislib.
Tady je to jinak: Nevíš nic o mých rodičích, tak se o ně neotírej. Jednoduché.)
Mozna je predstirani porad neceho soucasti ceske narodni psyche a neni mozno bez toho mit ani svobodne vyjadreny nazor, clanek nebo blog. Mimikry. Takze chci-li psat cesky, coz zatim chci, pak musim byt homosexual. Neda se nic delat...
Totéž: podle tohohle - naštěstí závěrečného - provolání je to takhle: když pan Hedvicek svobodně lže, fabuluje a uráží lidi, o nichž nemá nejmenší páru, je to známkou jeho anglosaské intelektuální tolerance. Zatímco když se já v textu "třikrát zeptám, co by tomu řekl on" (správně vytušil, že si z něho utahuji; tyhle typy mají na posměch vytříbený nos), dopouštím se opaku, provinciální intelektuální netolerance. Jednomu z toho jde hlava kolem.
V každém případě nechávám na úvaze čtenářům, ať posoudí, nakolik důsledně se pan Hedvicek držel svého zvyku mluvit "laskavým tónem". A tímhle slibuji, že už se panem Hedvickem nebudu zabývat. Ocenil bych, kdyby mi prokázal tutéž laskavost, ačkoli ho k tomu nechci a nemlžu nutit. Brrr. Už teď mám idiotský pocit, že jsem strávil zbytečný večer Psát text typu "možná, prosím, nejsem takový kretén, jak si myslí pan Hedvicek" je přibližně stejně užitečné jako onanie a, popravdě řečeno, o něco méně zábavné.
Vytisknout
Poslat
