Rubrika: O zvířatech
Boris Johnson a nordická nadřazenost
25.01.2010 02:50
Poslední dobou jsem sledoval BJ jen jedním okem - a byla to chyba. Přišel jsem naštěstí natolik včas, abych stihl další z přemnohých kontroverzí, jež tenhle chlapík přivolává. Kdyby se někde vyhlašoval nejzábavnější politik planety, Johnson by před sebe moc lidí nepustil (samozřejmě, pokud vás například baví, když někdo nadělá z milionu stovku, než řeknete švec, Robert Mugabe bude lepší, ale víte, jak to myslím).
Já mám m s Johnsonem osobní problém. Když byl šéfredaktorem mého oblíbeného týdeníku The Spectator, nedal mi rozhovor. Třeba proto, že je to nafoukanec, který tím dal povýšeně najevo, že se nebaví s každým. Nebo možná proto, že jsem do 22 Old Queen Street přišel neohlášen a on byl jako na potvoru zrovna v práci, tedy v parlamentu, poniváč zároveň poslancoval. Jestli si teď myslíte, že jsem se nejspíš zbláznil, jen počkejte, co proti němu mají ostatní Johnsonovi odpůrci, ti skuteční.
Minulé pondělí vyšel Johnsonův pravidelný článek v Daily Telegraph. Píše, že švédské detektivky jsou v Británii tak oblíbené, protože "Skandinávie je mentální krajinou, v níž zločin šokuje, což je pro Skandinávii veliký kompliment".
Ještě ten den se vyrojila banda politicky korektních figurek a začala se vozit na dvou větách. V první z nich se praví, že Skandinávci "vypadají zhruba stejně jako my a mluví skoro stejně anglicky (někdy naneštěstí líp)". Druhá zní: "Mají tradiční (i když nevyřčenou) averzi k imigraci, značnou společenskou soudržnost, krásné a emancipované ženy (...a tak dál)." Nejhlasitěji se bouřily dvě dámy jménem Jennette Arnold a Diane Abbott, jedna větší neštěstí než druhé.
Arnoldová, první černá zástupkyně předsedy londýnského zastupitelstva, se ohrazovala proti tomu, že Skandinávci vypadají "jako my", tedy jako Britové. Že aby Boris chodil víc ven, protože takhle nahrává reakčně protiimigrantským kruhům, kykyryký, kokodák. (Co by jí na to řekli třeba John Carew a Henrik Larsson, fotbalisté z Norska, respektive Švédska, černí stejně jako paní Arnoldová, už nevím).
S Diane Abbottovou jsem měl tu čest osobně na jedné labouristické konferenci. Můj dojem z ní přesně vystihl novinář Rod Liddle, jenž ji popisuje jako "bublající kouli uspokojení z vlastní důležitosti".
Boris Johnson lidi uvedeného typu strašlivě provokuje, a nejde jen o to, že je konzervativec, kdežto řečené dámy jsou labouristky. Nese si na hrbu sedm hříchů ještě smrtelnějších než obžerství, závist a spol.: 1) Je přímým potomkem krále Jiřího II. (ačkoli jeho dědeček byl Turek a má i židovskou krev). 2) Chodil na elitní střední školu v Etonu. 3) Vystudoval (klasické dějiny) na Oxfordské univerzitě. 4) Body 2 a 3 znamenají, že patří k elitě, bílé a bohaté k tomu. To je samo o sobě zlé, ale co hůř, patří k ní proto, že je vzdělaný. Velmi podezřelé. (Například Arnoldová je vystudovaná zdravotní sestra, jejíž celá politická kariéra je založena na tom, že se madame točí kolem principu rasové rovnoprávnosti; profesionální černoška, řeklo by se.) 5) Když si BJ o někom myslí, že je neřád, zhusta to o něm řekne či napíše. 6) Je vtipný. (Mimořádně neuspokojivé!) a občas působí dojmem, že se nebere moc vážně. 7) Velmi často působí dojmem, že nebere vážně lidi typu Abbottové a Arnoldové.
Jen pro ilustraci: po studiích nastoupil jako manažerský konzultant u firmy jménem L.E.K. Consulting. Za týden byl pryč: "Ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, nebyl jsem schopen dívat se na projekci grafického znázornění růstu zisku a zůstat při vědomí."
Šel coby redaktor-elév do The Times, jež ho za rok vyhodily, poniváč si vymyslel citát svého kmotra.
Za jeho šéfredaktorování Spectator napsal, že oběti britských civilistů v Iráku - stejně jako princezny Diany - jsou absurdně přesentimntalizovány (dovolíte-li takové slovo) a že Liverpoolští (kteří halasně oplakávali smrt jednoho ze svých kolegů v Iráku) by měli vzít rozum do hrsti. Jeho tehdejší partajní šéf Michael Howard mu za to šeredně vynadal; Johnson, tehdy stínový ministr kultury, se musel jet k Mersey osobně omluvit.
Nebál se napsat, že zpráva lorda Macphersona o stavu britské policie (jejím hlavním vývodem bylo, že v policii existuje "institucionální rasismus") je pitomost. Arnoldoabbottové se na něho sesypaly ve velkém, ale zporávu nakonec de facto nepřijala ani Blairova vláda, jinak korektní až běda.
V jednom televizním pořadu, jejž později uváděl, se Johnsonův host nemohl rozpomenout na jméno soutěže krásy, již vyhrála jeho bývalá manželka (hostova, ne Johnsonova). "She was miss, miss of something, a miss, er, a miss...." "A mistake?" skočil nu do řeči Johnson.
Když policie bezprecedentně zatkla konzervativního poslance Damiana Greena, byl BJ už starostou. Londýnská policie mu o tom dala coby starostovi vědět předem. Když zatčení proběhlo, Johnson Greenovi zavolal a pro noviny řekl, že podle jeho názoru Green nebude ani obviněn, natož usvědčen. Porušil tím předpis, podle něhož mu funkce výslovně zakazuje montovat se do policejní práce - jinými slovy, policii smíte mluvit do práce pouze v případě, že je jedno, co si myslíte. Johnson předpis ignoroval. To všechno neznamená, že je BJ dobrým starostou. (Pokud vím, má na sobě jeden škraloup, že totiž nechal vedoucí londýnského "ministerstva kultury" schopnou paní Dame Liz Forganovou a nahradil i vlastním koněm, Veronikou Wadley. Mnoho dalšího o tom nevím, bohužel, ale takhle samo o sobě to nezní hezky.) Ale rozhodně je alespoň svůj a nenechá si do věcí kecat tolik jako běžný politik. Zaplaťpánbůh za to, řekl bych.
Vytisknout
Poslat
